Bydlení ve stáří má smysl

Pan Karel (78 let) žil posledních více než 10 let v nájemním bydlení. Poté, co se dostal do svízelné situace, kdy musel poprosit majitele o trpělivost při úhradě nájmu, který z větší části uhradil a zbývající finance chtěl doplatit o pár dní později, mu majitel i přes dobré vztahy neprodloužil smlouvu. Ve chvíli, kdy se blížilo nutné vystěhování, neměl pan Karel ponětí, co bude dělat. Tehdy si pořídil stan a měl v plánu žít v něm. Neměl tušení, že v této složité situaci existují sociální služby, které mu mohou pomoci. Naštěstí byl pan Karel oblíbený mezi sousedy, kteří mu pomohli zajistit místo v azylovém domě.

Pan Karel byl nováčkem v prostředí sociálních služeb a to, že byl nyní odkázán společné soužití v azylovém domě pro něj nebylo vůbec jednoduché. Toužil po vlastním pohodlí a soukromí, které mu bylo vlivem situace náhle odepřeno.

V azylovém domě pan Karel s pracovníky spolupracoval na tom, aby mu bylo zajištěno návazné odpovídající bydlení. Byl ale ve velmi složité situaci. I vzhledem ke svému věku byl pan Karel velmi vitální a soběstačný, zajištění bydlení např. formou domu s pečovatelskou službou tak nepřipadalo v úvahu a veškeré podobné žádosti mu byly zamítány. Od počátku spolupráce měl požádáno o městské bydlení, ale ani to mu nevycházelo. Čas plynul a možnost setrvání v azylovém domě se krátila.

Pan Karel začal spolupracovat s Garantovaným bydlením Liberec pár měsíců před koncem smlouvy v azylovém domě. Absolvoval několik prohlídek bytů, kde ho majitelé odmítali, nebo pro něj nebyl byt z jiných důvodů vyhovující. Byl demotivovaný a nevěřil, že by se kdy vrátil do standardního bydlení. Z azylového domu se přesunul na ubytovnu v duchu smířený s tím, že klasické bydlení již nenajde.

Po několika dalších prohlídkách se mu ale nakonec podařilo dosáhnout cíle - přestěhovat se do nájemního bytu. Díky novému bydlení získal nejenom bezpečí a komfort, ale především osobní prostor, který mu tolik chyběl. Tento nový domov mu umožňuje žít plnohodnotný a spokojený život v prostředí, které vnímá jako své vlastní. Společně s pracovníky projektu se začal věnovat aktivitám, na které v důsledku řešení bytové situace nebyl prostor. Venčí psy v místním útulku a chodí hrát bowling. Rád si také doma pouští staré filmy na DVD a nebo si užívá klidu a soukromí na vysněném balkonu.